Končící vládě se podařilo bytovou politiku opět nastartovat, i když uznávám, že je před námi ještě dlouhá cesta. Samosprávy dnes připravují přes 1200 bytových projektů za více než 70 miliard korun a v příštím roce konečně začne fungovat zákon o podpoře bydlení. Je na příští vládě, aby pro výstavbu samospráv každoročně zajistila dostatek prostředků. Nemusí přitom jít čistě o dotace, v našich programech podpory se potvrdilo, že obce mají zájem i o výhodné úvěry. Stejně tak nemusí jít o peníze jen ze státního rozpočtu, podpora bydlení bude hrát významnou roli v příštím období evropských fondů a jsou tu i jiné zdroje jako Evropská investiční banka a zapojení soukromých investorů. 

Možná to nejdůležitější jsem za rok mého působení na Ministerstvu pro místní rozvoj dotáhnout do konce nestihl – reformu územního plánování. Odcházím ale s čistým svědomím, že jsem pro ni udělal vše, co bylo v mých silách. Na základních principech se shoduje většina stran, ať už jsou to větší či menší obce, developeři nebo jiná ministerstva. Poptávka po změně je obrovská a upřímně, v tuto chvíli je už nevyhnutelná, pokud se v této zemi má opět začít stavět a ne jen roky papírovat a zamítat. Pokud bych měl svého nástupce nebo nástupkyni požádat o jedinou věc, bylo by to právě dotažení nastartované rekodifikace územního plánování. Bez ní krizi bydlení nevyřešíme a nejen to, dál bude zbytečně trpět rozvoj regionů i celá ekonomika.

Po třech desítkách let od revoluce se české stavebnictví a územní plánování dostalo do bodu, kdy už není možné jen opravovat a látat nefunkční systém. Hodně se toho namluvilo o zrychlení stavebního řízení, zjednodušení stavebního zákona, ale kořeny problému přitom celou tu dobu leží jinde, ve schopnosti myslet dopředu a společně plánovat. Po roce 1989 bylo plánování a hlavně to centrální tak trochu sprosté slovo. Odmítli jsme řízený rozvoj a nahradili ho systémem papírových map, tabulek a razítek, který se postupně začal bortit pod svou vlastní neustále rostoucí vahou. Stavebník dnes v Česku potřebuje k jednomu projektu i šedesát souhlasů různých úřadů. A stačí jediné ne, aby se vše zastavilo. I pro jinak rozumného úředníka je přitom nejjistější vydat zamítavé stanovisko, které navíc ani nemusí zdůvodňovat. Běžný starosta se zase ve funkci nedožije toho dobrého, co stavební projekt přinese, zato však nese riziko odporu části obyvatel a nákladů pro obecní kasu. Točíme se v nekonečném byrokratickém kruhu, který znemožňuje skutečný rozvoj a s tím spojený ekonomický růst. Kolikrát nejsme schopni naplánovat a povolit jeden bytový dům, natožpak celou novou čtvrť se vší potřebnou infrastrukturou. Brzy po mém příchodu na Ministerstvo pro místní rozvoj jsem proto přijal rozhodnutí, aby se reforma územního plánování probudila z dosavadní hibernace a začali na ní pracovat lidé, kteří se nebojí si současný neutěšený stav přiznat a něco s ním udělat. Před deseti lety bylo pozdě. 

Pojďme plánovat, ne jen kreslit plány
Dnes se do územního plánu snaží autoři dostat úplně vše – od každé jednotlivé trubky, až po vizi města za třicet let. Takový plán je neaktuální už ve chvíli, kdy se ho podaří schválit a a téměř každý chystaný projekt je s ním v rozporu. Proto otevřeme cestu k menším a flexibilnějším zástavbovým plánům, které budou reagovat na konkrétní potřeby čtvrti, ulice, nebo jedné stavby. Zároveň opustíme model, ve kterém o projektu bytového domu rozhodují desítky dotčených orgánů, které následně nenesou odpovědnost za to, že se město nerozvíjí a například v něm chybí byty. Stavebník už nebude muset vyběhat desítky razítek na lejstro, ale všechny zainteresované strany se sejdou u jednoho stolu a dohodnou se. Je zcela v pořádku protestovat proti výšce plánovaného bytového domu nebo proti tomu, že je příliš blízko k jiným stavbám, ale pojďme se domluvit na kompromisu. Cílem je projekt povolit v podobě, která bude pro zúčastněné co nejvíce přijatelná, ne ho zablokovat.

Dáme obcím motivaci růst 
Rozvoj není jen o papírech, ale hlavně o odvaze a motivaci. Obec dnes nese všechny negativní důsledky stavby, ale z jejích přínosů nic nemá. Starosta, který chce něco postavit, riskuje, že ztratí podporu voličů – výsledek totiž neuvidí během jednoho volebního období. Proto je třeba zavést nové ekonomické nástroje, aby obce měly z rozvoje prospěch.
Zavedeme motivační mechanismy, které přinesou obcím část hodnoty, kterou nová výstavba přináší. Ať už prostřednictvím rozpočtového určení daní, plánovacích smluv nebo přímých dohod s investory. Když se v obci postaví nové domy, musí spolu s nimi investor počítat i se školou, parkem a další infrastrukturou. Rozvoj se pak stane přirozenou součástí života obcí, ne hrozbou. V mnoha evropských zemích to funguje. Obec, která aktivně plánuje, vydělává. Investor, který má jistotu jasných pravidel, staví. A stát, který podporuje dohodu místo byrokracie, prosperuje. 

Digitalizujme územní plánování správně
V současnosti Národní geoportál územního plánování neumí pracovat s nižšími úrovněmi plánovací dokumentace, jen málo automatizuje a mapová složka má do dokonalosti hodně daleko. Je potřeba vytvořit jednotný systém, ve kterém budou plány i záměry vizualizované, datově propojené a automaticky kontrolované. Díky tomu odpadne velké množství práce, kterou dnes úředníci mají s ověřováním souladu záměru s plánem. Digitalizace totiž není jen pouhý přechod od papíru k obrazovce počítače, ale změna myšlení směrem k otevřenému a transparentnímu plánování. Až bude systém fungovat správně a obsahovat všechny potřebné funkce, starosta, investor i občan uvidí stejná data. Vše bude dohledatelné, přehledné a spravedlivé. Takový nástroj umožní rychlejší rozhodování, posílí důvěru a zamezí spekulacím, které dnes trápí stavební trh.

Společná odpovědnost a vize 
Reforma územního plánování není jen technická úprava zákona – je to především proměna přemýšlení o tom, jak se v této zemi staví, rozvíjí, žije. Pokud ji provedeme správně, můžeme zkrátit přípravu velkých projektů klidně o pět až deset let. Bez toho těžko obnovíme důvěru ve schopnost státu, obcí a investorů spolupracovat a posouvat naši zemi kupředu. Bez reformy nebude možné přijít s tolik potřebnou vizí prosperujícího Česka, ve kterém regiony naplňují svůj potenciál a mladá generace se nevzdává naděje na důstojné a dostupné bydlení, vlastní, družstevní i nájemní. 

Každá změna se musí popasovat s kritikou a nesouhlasem. Nicméně systém územního plánování v Česku selhává natolik očividně a srovnání s okolními státy je natolik nelichotivé, že změna má širokou podporu. Po reformě volají obce, experti, profesní komory i stát. Polsko, Slovensko, Rakousko své územní plánování reformovaly a výsledkem je, že dokážou stavět rychleji, chytřeji a kvalitněji. Naše země má všechny předpoklady, aby se k nim přidala. Nechceme jen postavit pár domů navíc, naším cílem je vrátit Česku schopnost plánovat a především realizovat projekty – odpovědně, předvídavě a ve prospěch lidí, kteří v něm žijí.